žádost o přijetí

Takže chtěl bych vstoupit do vaší gildy důvod proč zrovna do vaší gildy neznám asi se mi nejvíc líbí název Chtěl bych vstoupit s ohnivým mágem jménem Zeddicus který má 18 úroveň svého umění. Dále mám dělníka jménem Vendigo který velmi dobře ovládá řemeslo drátenické a krejčířské a skoro až mistrně ovládá dolování rud jeho úroveň v dělnické kastě je 18. Mé další postavy jsou nízké úrovně(10-15) a často za ně nehraji.

Jinak je mi 19let studuji informatiku a bydlím v Českých Budějovicích poslouchám Punk a chodím často chlastat .

RP příběh
Zeddicus se narodil v elfské rodině obchodníků, kteří se jako jedni z mála nebáli lidí a obchodovali s nimi. Lidem příliš nedůvěřovali a jejich elfská pýcha jim také nedělala přátele, ale mladý Zeddicus si mezi lidmi nalezl přítele jmenoval se Vendigo. Vendigo byl sirotek, ale to Zeddicusovi rodiče nemohli pochopit jak někdo může opustit svého syna, proto vzali Vendiga sebou na obchodní cesty. Obě děti si spolu hrávali velmi rádi a i přesto že jim to s mečma a sekerama příliš nešlo hráli si na vojáky a lupiče stále. Jednoho dne kdy jeli z přístavního města s novým zbožím do Daugasu potkali uprostřed lesa tlupu temných elfů, kteří jakoby je už čekali.Temný elfové ihned jak spatřili karavanu zaútoči. Byla to skupina několika bojovníků s krvelačným pohledem a jednoho zahaleného muže, který je zřejmě vedl. Pro temné elfí bojovníky byla lidská ochranka karavany jak procházka růžovým sadem. Zediccusův otec byl však vysloužilí bojovník z elfské královské armády. Vypořádal se s několika bojovníky, ale to asi také čekali a od toho tam byl zahalený muž, který něco jakoby zamumlal a tehdy viděl Zeddicus něco co ho navždy změnilo. Jeho otce obestoupil ohnivý sloupec, který z otce udělal jen hromádku prachu který byl rozfoukáván větrem. Zeddicusovu matku zabili posléze bojovníci a když se blíži k oboum dětem tak zahalený muž promluvil: "Děti ne! Necháme je jejich osudu." Poté nasedli na karavanu a odjeli do lesů. Zeddicus jen se slzou na očích pohlédl na prach z otce a matku. Poté pohlédl na Vendiga a řekl: "Bude se mi stýskat". Vendigo nechápavě pohlédl zpět, ale nevěděl proč Zeddicus nebrečel nad mrtvými těli rodičů a bál se ho zeptat. Zeddicus to poznal a řekl: "Odešli do Valinoru země neumírajících. Zpět domů odkud sme všichni přišli. Teď se budu jen těšit na chvíli až se snimi zase setkám.". Obě děti to nenávratně změnilo Vendigo už nikdy nechtěl mít nic společného se smrtí proto se přidal k řemeslníkům. A Zeddicus stále vzpomínal na zahaleného muže, který poslal jeho otce do Valinoru. Na cestách potkal mnoho poutníků a když jim vyprávěl co se mu stalo dali mu najíst a napít a někdy i dali dorou radu. Jeden dokonce przradil že ten zahalený muž nejspíše používal magii. V okamžiku kdy uslyšel Zeddicus toto slovo zpozorněl nikdy předtím ho neslišel jeho rodiče ho drželi dál od magie. Dal mu ještě jednu radu aby zašel do největší knihovny a hledal spisi o mágách a magii prý tam určitě nalezne to co chce. Zeddicus uposlechl jeho rady a vydal se do Medey. Zde v knihovně nalezl spisy ve kterých vyčetl o magické věži ve které sídlí mistr základní magie. Ve starých mapách nalezl místo kde se tato věž nachází a vydal se tam. Když po dlouhé cestě narazil na toto místo uviděl věž ze ktré sršel sloup energie do nebe. Vstoupil do ní a než stačil cokoliv vyslovit ozval se hlas " Vítám tě Zeddicusi už tě dlouho očekávám. Vím že si mě dlouho hledal tak neztrácejme čas a dejme se do učení " Zeddicus jen s otevřenou pusou a bez otázek přikývl. Trvalo to několik let a mistr řekl" To je vše co tě můžu naučit milý Zeddicusi. Teď jdi a pátrej dále kam jít. Neptej se neporadím ti to ty si musíš rozhodnout o životě. Jen ti poradím toto v tobě plane oheň drž se ho tvůj otec to věděl. Ten den co se mu to stalo tě sem měl přivézt." Zeddicus vykřkl "Tys znal mého otce" a mistr odpověděl "Ano, znal byli jsme bok po boku ve válkách proti temným silám zla, ale dost už povidání vydej se na cestu!". Zeddicus přikývl a odešel. Cesty a pátrání ho zavedli do ještě horké sopky všude okolo bylo tolik energie že se toho až bál. Všude kolem se pohybovali ohnivci a ohnivý elementálové, ale neublížili mu věděli že je jeden z nich. Došel až do srdce sopky, kde byla doruda rožhavená komnata, ale horko tam nebylo bylo tam příjemně. Tam na lávovém trůnu seděl muž který si sepisoval některé spisy. Když vešel do místnosti muž vzhlédl a řekl "Hmm milá návštva v tyto dny samoty. Mistr mágu říkal že zanedlouho přispěchá nadějný mág, ale nečekal sem že to bude mág s takovým ohněm v srdci jako máš ty. Nuže sem polichocen, že tě můžu zrovna já učit. Strávýme spolu velmi mnoho času, proto se do toho dáme ihned jak se ubytuješ v některé lávové jeskyňi pro učně." Zeddicus přikývl a disciplinovaně odešel tak jak se sluší. To je konec příběhu Zeddicuse elfského sirotka, který se stal ohnivým mágem a ve svých studií pokračuje dále.

určitě tam bude hodně chyb tak se omlouvám nejsem nic moc spisovatel a psal sem to v práci

Ok... Nemam nic proti možete hlasovať...

Opravdu pěkná přihláška.Jen to trochu vstřebám a jdu hlasovat:)

Prijatý napíš na ICQ a hodím ťa na stone.